FLOG is back!

Po krutě nekonečné pauze byla ve sportovní hale opět k vidění školní florbalová soutěž. A že bylo na co se dívat! Ačkoliv byla po tak dlouhé době znát nerozehranost, diváci se nenudili a tleskali spoustě gólů. Dle mého soudu rozhodla v obou zápasech lepší fyzička vítězů. Ale popořádku.

Třaskavý souboj o čelo tabulky byl servírován už ve 20:00. Kdo čekal hlavně duel Valeše s Kubíčkem, byl v úvodu spokojen. Po počátečním oťukávání pláchl všem Valeš a poslal svůj tým do vedení. Podobným způsobem se po chvíli prosadil Kubíček a bylo srovnáno. Přibližně v polovině první periody přišly velké chvíle výborně hrajícího Adlera. Nejprve čistě obral o míček do brejku se řítícího se Valeše, aby se následně proháčkoval až k nebezpečné ráně. Jen pár okamžiků na to už jeho kličkovaná vyšla a vedení se ujali černí. Michalikovci měli ale rychlonohého Valeše, který udělal to, co umí nejlépe: utekl a dal gól. V zápase se divákům prezentoval touhle svojí oblíbenou fintou celkem šestkrát! V prvním poločase nebyla obrana padevítek tak neprostupná, jak bývá zvykem, po chybě Michalika šli dva na jednoho Kubíček s Orságem, první jmenovaný nahrál tomu druhému a ten zakončil přesně k tyči. Ale ještě před přestávkou Michalik napravil svou chybu a míček z jeho bekhendu zapadl těsně za záda Jersenského. Na začátku druhé poloviny tahala za delší konec ještě jednou díky Kubíčkovi fidlátka, ale bylo to naposled. Srovnal… hádejte kdo. Uhodli? Ano, byl to ten vytáhlý rychlonožka. V této fázi zápasu černokněžníkům ztěžkly nohy, absence střídajících hráčů byla znát. Rozhodující gól naservíroval Valešovi po krásné akci před prázdnou bránu mladší z Loudů, a že to nebyla náhoda, dokázal o chvíli později ještě jednou. Jersenský v kase si musel připadat jak holub na střelnici, spoustu šancí Valešovi ještě chytil a staršímu Loudovi vytěsnil blafák z trestného střílení na tyč.

Padevět – Fidlovy děti 7:4 (3:3)

Branky: Valeš 6, Michalik – Kubíček 2, Adler, Orság; střely na branku 23 – 19; hvězdy: 1. Valeš, 2. T. Louda, 3. Kubíček

Druhý zápas byl třaskavým mačem z opačného konce tabulky. Hned v úvodní minutě měla Chovancová trošku zacloněný výhled a pustila nepříliš prudkou ránu Fronce. Banáni byli u všeho dřív a hra akademiků byla taková neuspořádaná a bez myšlenky. Přesto se jim podařilo skóre obrátit. Po dlouhém nahození Kašpara míč propadl až k Říhovi a ten srovnal. Podle podobného scénáře padl gól z hole Garbiniho. Kdo potutelně očekával v druhé periodě pověstná okna v obranné hře divočáků, byl zklamán, podobnými kousky dnes bavili akademici.  Akademický klub pomalého pohybu dělal čest svému jménu, jejich protivníci ve srovnání s nimi po hřišti doslova létali. Hned po minutě a půl druhé části hry bylo vše jinak. Po příšerných hrubkách obrany se dvakrát prosadil všudybyl Ledvinka. I toto jméno si přečtete na následujících řádcích ještě několikrát. Za chvíli bylo ale opět vyrovnáno. Kašpar se proháčkoval přes celé hřiště, před bližší tyčí našel zpoza brány čepel Schneiderovy hole a ten vyrovnal. Plíživou střelou se prosadil šutér Ledvinka a pak týž hráč pověsil míček krásně do vinglu po vzorné práci svého parťáka Janovského. Ještě jednou vzplála bílá naděje, když po individuální akci přišpendlil míček pod břevno kapitán akademiků. Jeho tým se hnal za vyrovnáním, ale marně. Naprosto příznačně v situaci dvou na nikoho Schneider místo pohodlné přihrávky na Garbiniho, který stál sám před úplně odkrytou bránou, střílel nesmyslně z úhlu do náručí Votlučkové. V posledním zoufalém náporu se jim vyrovnat nepodařilo, naopak čtyři sekundy před koncem se prosadil kdo jiný než Ledvinka.